Spotřebitel může spory řešit i mimosoudní cestou
Nová povinnost informovat spotřebitele o možnosti alternativního řešení sporů vychází z novely zákona o ochraně spotřebitele (zákon č. 378/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Alternativní řešení sporů se často využívá pro spory, jejichž účelem je dosáhnout dohody a které z právního hlediska nejsou složité. Navíc toto řešení bývá časově i finančně méně náročné, přičemž zahájením mimosoudního řešení sporu není dotčeno právo stran sporu na domáhání se ochrany práv a oprávněných zájmů u soudu.
Spotřebitel má tedy právo na mimosoudní řešení sporu z kupní smlouvy či ze smlouvy o poskytování služeb. Předmětná novela se nedotýká smluv uzavřených v oblasti zdravotních služeb za účelem poskytování zdravotní péče, včetně předepisování, vydávání a poskytování léčivých přípravků a zdravotnických prostředků, dále v oblasti služeb obecného zájmu nehospodářské povahy a smluv uzavřených s veřejnými poskytovateli dalšího nebo vysokoškolského vzdělávání. Typickým spotřebitelským sporem budou například spory o uznání reklamace vad zboží zakoupeného v obchodě.
Zákon na ochranu spotřebitele, konkrétně § 14 pak jasně uvádí:
1) Prodávající informuje spotřebitele jasným, srozumitelným a snadno dostupným způsobem o subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, který je pro daný typ nabízeného, prodávaného, poskytovaného nebo zprostředkovaného výrobku nebo služby věcně příslušný.
2) Informace musí zahrnovat též internetovou adresu tohoto subjektu. Jestliže prodávající provozuje internetové stránky, uvede tyto informace i na těchto internetových stránkách.
3) Pokud smlouva uzavřená mezi prodávajícím a spotřebitelem odkazuje na obchodní podmínky, uvede informace podle věty první a druhé rovněž v těchto obchodních podmínkách.
Subjekty mimosoudního řešení sporů jsou:
1) Finanční arbitr v oblasti finančních služeb (např. úvěr)
2) Český telekomunikační úřad v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb
3) Energetický regulační úřad v oblasti plynárenství a teplárenství
4) Česká obchodní inspekce nebo jiný subjekt pověřený Ministerstvem průmyslu a obchodu v ostatních případech, kdy není dána působnost výše uvedených orgánů.
V praxi to bude probíhat tak, že spotřebitel se bude moci obrátit na některý ze subjektů až ve chvíli, kdy se mu nepodaří dosáhnout dohody k vyřešení sporu s prodávajícím. Spotřebitel bude oprávněn podat návrh např. u České obchodní inspekce (dále jen ČOI) do jednoho roku ode dne, kdy uplatnil své právo, které je předmětem sporu, u prodávajícího poprvé, např. reklamace. ČOI poté informuje obě strany o zahájení sporu a prodávající se bude muset ve lhůtě 15 pracovních dnů od doručení vyrozumění od ČOI vyjádřit k uvedenému návrhu. Zároveň je povinen spolupracovat a poskytnout součinnost po celou dobu mimosoudního řešení sporu. Spor bude ukončen do 90 dnů od jeho zahájení, ve zvlášť složitých případech bude možné lhůtu prodloužit maximálně však o dalších 90 dní. ČOI v tomto řízení nevystupuje jako arbitr, ale vypracuje posudek, na základě kterého by mělo dojít k dohodě stran. Mimosoudní řešení sporů není zpoplatněno. Náklady spojené s řízením si nesou strany samy.
Nesplněním informační povinnosti se podnikatel vystavuje riziku postihu za správní delikt, za který hrozí pokuta až 1 000 000,- Kč.