Evropská komise uložila společnostem Fiat a Starbucks pokutu za neoprávněné daňové výhody
Evropská komise uložila společnostem Fiat v Lucembursku a Starbucks v Nizozemsku pokutu za to, že jednaly v rozporu s právem EU upravujícím státní podporu. Komise dospěla k závěru, že Lucembursko a Nizozemsko poskytovaly výše uvedeným společnostem selektivní daňové výhody a příslušné finanční úřady jim tak uměle snižovaly splatnou daň.
Každé společnosti bylo příslušným finančním orgánem poskytnuto rozhodnutí o daňovém režimu, které je samo o sobě v souladu s unijním právem. Toto rozhodnutí společnostem dopředu osvětlilo problematiku výběru daní, způsob jejich výpočtu a uplatňování zvláštních daňových ustanovení. Nicméně Lucembursko i Nizozemsko schválily dotčeným společnostem takové metodiky, které Evropská komise seznala za umělé a komplexní, jež neodrážejí ekonomickou realitu. Na mysli má především fakt, že tzv. transferové ceny zboží a služeb, které si mezi sebou v rámci skupin prodávají společnosti Fiat a Starbucks, většinou neodpovídaly tržním podmínkám. Starbucks navíc generovaný zisk převáděl do zahraničí, kde nebyl zdaněn a Fiat zdaňoval pouze malou část skutečného zisku.
Pravidla EU pro státní podporu však nedovolují, aby rozhodnutí o daňovém režimu používalo metodiky, která stanovuje převodní ceny bez jakéhokoliv hospodářského odůvodnění s cílem přesunout zisk do zahraničí a umožnit společnosti platit nižší daně. Konkurenční podniky se za této situace ocitají ve znevýhodněném postavení, neboť obchodují se svými dodavateli na základě reálných tržních cen a odvádí daně ze skutečně dosaženého zisku. Komise proto oběma zemím nařídila, aby od dotčených společností vybraly dodatečně dlužnou daň ve výši 20-30 milionů EUR. Společnosti zároveň nebudou moci nadále využívat daňového zvýhodnění.
Fiat poskytoval finanční služby, nejčastěji vnitropodnikové úvěry, v rámci skupiny Fiat. Komise dospěla k závěru, že společnost Fiat funguje podobně jako banka, jejíž zdanitelný zisk se vypočte návratností kapitálu, který společnost vynaložila na své finanční aktivity. Avšak metodika lucemburského finančního úřadu použitá pro vypočtení zdanitelného zisku umožňovala řadu úprav směrem dolů, jež vyústily v rozhodnutí o daňovém režimu s výrazně nižším vlastním kapitálem, než jaký společnost skutečně měla. Navíc odhadovaná odměna, která se uplatňovala na tento kapitál pro daňové účely, byla o mnoho nižší než tržní sazby. Výsledkem bylo, že společnost Fiat zaplatila daně jen z malé části skutečné účetní hodnoty kapitálu a nízkých odměn, ačkoliv míra kapitalizace společnosti měla být přiměřená obvyklým hodnotám ve finančním odvětví. Zdanitelný zisk byl proto odhadem dvacetkrát nižší než jaký by býval byl ve skutečnosti.
Starbucks v Nizozemsku platil neúměrně vysoké licenční poplatky za know-how společnosti Alki z Velké Británie a rovněž vysoké částky za nákup kávových bobů ze společnosti Starbucks Trading ve Švýcarsku. Komise však zhodnotila licenční poplatky za neospravedlnitelné, neboť v rámci skupiny Starbucks ani od jiných nezávislých subdodavatelů tyto poplatky za know-how nebyly vyžadovány. Velká část zdanitelného zisku tak byla převedena na společnost Alki, která není povinna platit daň z příjmů právnických osob ve Velké Británii ani v Nizozemsku. Neúměrně vysoká cena za kávové boby navíc snižovala základ daně tak, že samotné pražení kávy nebylo dostatečně ziskové, tudíž společnost Alki převáděla zisk především z prodeje doplňkových výrobků, které Starbucks nabízí.
Evropská komise v obou případech stanovila metodiku, na základě které se vypočte hodnota neoprávněného konkurenčního zvýhodnění, jako rozdíl mezi tím, co uvedené společnosti opravdu zaplatily a co by zaplatily za předpokladu, že by nedošlo k rozhodnutí o daňovém režimu. Hodnota zvýhodnění se odhaduje v každém z případů na 20 – 30 milionů eur.