Zadržování nesporné částky nadměrného odpočtu DPH je porušením vlastnického práva
29. 5. 2019
Ústavní soud ve své nedávné rozhodovací činnosti vyhověl ústavní stížnosti a rozhodl, zjednodušeně řečeno, že zadržování nesporné části nadměrného odpočtu DPH je porušením vlastnického práva, které je garantováno v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Obvyklou praxí daňové správy při podezření z účasti daňového subjektu na karuselovém obchodu je zahájení daňové kontroly, během které své podezření vyvrátí či potvrdí. Tento postup však v případě stěžovatelky trval několik let, a ačkoliv byl zaměřen pouze na jednu z mnoha obchodních aktivit stěžovatelky, zadržoval finanční úřad celou částku nadměrného odpočtu DPH. Žádosti stěžovatelky o zúžení daňové kontroly pouze na sporná plnění a vyplacení nadměrného odpočtu, o kterém správce daně neměl žádné pochybnosti, však nebylo vyhověno. Stěžovatelka se proto obrátila žalobou proti nezákonnému zásahu na správní soudy. Avšak ani tam neuspěla, neboť Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nesporná část nadměrného odpočtu DPH musí sdílet osud té části, která je dosud prověřována.
Ústavní soud svým nálezem ze dne sp. zn. II. ÚS 819/18 ze dne 22. února 2019 závěr Nejvyššího správního soudu nepotvrdil, naopak uvedl, že zadržování nadměrných odpočtů na DPH je bezesporu zásahem do vlastnického práva stěžovatelky. V případě stěžovatelky bylo do vlastnického práva zasaženo tím, že správce daně zadržoval celou částku nárokovaného nadměrného odpočtu po dobu daňové kontroly, ačkoliv rozsah kontroly se týkal jen části zdanitelných plnění.
Ústavní soud uvedl, že závěr Nejvyššího správního soudu o sdílení osudu nesporné části odpočtu s částí dosud prověřovanou nemá oporu v daňovém řádu, což ovšem nemá ani možnost vrácení nesporné části nadměrného odpočtu na DPH. Správce daně je vázán zásadou, která říká, že státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Není-li pro zásah opora v zákoně, nelze konkrétní procesní postup správce daně ospravedlnit a nahradit konstatováním, že zákon nestanoví, jak se zásahu nedopustit. Správce daně mohl dosáhnout výběru daně i jinak, a sice rozdělením nadměrného odpočtu na částku spornou a nespornou. Neuvedení možnosti částečného rozhodnutí o daňové povinnosti v daňovém řádu nepovažuje ústavní soud za překážku, neboť s ohledem na ústavně zakotvenou zásadu na ochranu vlastnického práva spatřuje tento postup jako jedinou ústavně konformní možnost.
Zdroj: Ústavní soud
Obvyklou praxí daňové správy při podezření z účasti daňového subjektu na karuselovém obchodu je zahájení daňové kontroly, během které své podezření vyvrátí či potvrdí. Tento postup však v případě stěžovatelky trval několik let, a ačkoliv byl zaměřen pouze na jednu z mnoha obchodních aktivit stěžovatelky, zadržoval finanční úřad celou částku nadměrného odpočtu DPH. Žádosti stěžovatelky o zúžení daňové kontroly pouze na sporná plnění a vyplacení nadměrného odpočtu, o kterém správce daně neměl žádné pochybnosti, však nebylo vyhověno. Stěžovatelka se proto obrátila žalobou proti nezákonnému zásahu na správní soudy. Avšak ani tam neuspěla, neboť Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nesporná část nadměrného odpočtu DPH musí sdílet osud té části, která je dosud prověřována.
Ústavní soud svým nálezem ze dne sp. zn. II. ÚS 819/18 ze dne 22. února 2019 závěr Nejvyššího správního soudu nepotvrdil, naopak uvedl, že zadržování nadměrných odpočtů na DPH je bezesporu zásahem do vlastnického práva stěžovatelky. V případě stěžovatelky bylo do vlastnického práva zasaženo tím, že správce daně zadržoval celou částku nárokovaného nadměrného odpočtu po dobu daňové kontroly, ačkoliv rozsah kontroly se týkal jen části zdanitelných plnění.
Ústavní soud uvedl, že závěr Nejvyššího správního soudu o sdílení osudu nesporné části odpočtu s částí dosud prověřovanou nemá oporu v daňovém řádu, což ovšem nemá ani možnost vrácení nesporné části nadměrného odpočtu na DPH. Správce daně je vázán zásadou, která říká, že státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Není-li pro zásah opora v zákoně, nelze konkrétní procesní postup správce daně ospravedlnit a nahradit konstatováním, že zákon nestanoví, jak se zásahu nedopustit. Správce daně mohl dosáhnout výběru daně i jinak, a sice rozdělením nadměrného odpočtu na částku spornou a nespornou. Neuvedení možnosti částečného rozhodnutí o daňové povinnosti v daňovém řádu nepovažuje ústavní soud za překážku, neboť s ohledem na ústavně zakotvenou zásadu na ochranu vlastnického práva spatřuje tento postup jako jedinou ústavně konformní možnost.
Zdroj: Ústavní soud